Jednalo se o speciální povolení potřebné pro všechny občany komunistického Československa, kteří chtěli vyjet za železnou oponu. Byl v něm zapsán seznam států, které žadatel plánoval navštívit. Výjezdní doložka byla součástí pasu. Pro člověka to bylo jakési vízum od vlastního státu pro cestování do zahraničí, což byl vlastně paradox. V normálním demokratickém režimu se o vízum žádá výhradně druhý stát. Na povolení k cestě nebyl právní nárok, jeho odmítnutí nemuselo být nijak zdůvodněno.