Přicestovali z Československa do Jugoslávie a pokoušeli se o útěk na Západ. Pátým „pasažérem“ byl Jiří Vaněk, Helenin švagr, tou dobou už občan Spojených států amerických. Člun typu Zodiak vybavený motorem koupil pan Vaněk s manželkou krátce předtím v Terstu, převezl ho přes hranice a s Ivem Koskou pak určili na mapě trasu. Vyrazili kolem páté ráno.

„Měli jsme na sobě jen plavky nebo nějaké letní oblečení, vezli jsme rybářské náčiní, a dohodli se, že pokud nás zastaví jugoslávská hlídka, bude mluvit jen Jirka. Ukáže americký pas, začne anglicky hlaholit, bude tvrdit, že jsme omylem zabloudili,“ vzpomínala Helena Kosková. Jenomže jsme si nezjistili, odkud půjde vítr. Za pár hodin už jsme sice slyšeli auta z italského pobřeží, ale taky začalo od toho pobřeží foukat. Zvedly se třímetrové vlny, a jak po nich člun skákal, máma si poranila páteř a Jirka dostal mořskou nemoc. Dál se plout nedalo, tak jsme vyhodili kotvu, ti dva si lehli, já seděla na bortu a říkala si, jestli se dřív utopíme nebo umřeme hlady.“

Celý článek čtěte ZDE