Projekt "Dějiny sousedů – Visegrádské země ve vzájemných pohledech a perspektivách" byl podpořen z prostředků International Visegrad Fund (no. 31210032).

Historický exkurz:
Po zániku druhé československé republiky a okupaci zbytku českých zemí Velkoněmeckou říší 15. března 1938 začali do Polska prchat českoslovenští občané s cílem účastnit se v zahraničí boje za znovuobnovení Československa. Část uprchlíků utíkala z politických a rasových důvodů. Podstatnou část uprchlíků tvořili příslušníci bývalé československé armády. Tito uprchlíci se soustřeďovali okolo československého velvyslanectví ve Varšavě a československého konzulátu v Krakově, které nepřestaly fungovat ani po 15. březnu 1939. 30. dubna 1939 byla v Krakově ustavena československá vojenská skupina, jejíž příslušníci byli přesunuti do barákového tábora v Małych Bronowicích. Polsko nemělo zájem na komplikování svého vztahu k Německu existencí nepřátelského vojenského uskupení na polském území a finanční prostředky obou zastupitelství obsazeného státu nedovolovala materiální zabezpečení stále rostoucí vojenské skupiny. Její příslušníci proto začali být přesunováni do Francie. V květnu až srpnu 1939 z Polska odjelo celkem pět transportů s 1159 muži. V Polsku zůstalo přibližně 1000 mužů, včetně několika stovek pilotů, ze kterých byla vytvořena na základě dekretu polského prezidenta Ignacy Moścického z 3. září 1939 (dva dny po zahájení německého útoku na Polsko) Legie Čechů a Slováků pod velením generála Lva Prchaly, pod velením Ludvíka Svobody. Rychlý německý postup a zhroucení polské obrany však veškeré záměry s organizací Legie zmařily.

TEXT Č. 1: ODEJÍT ČI NEODEJÍT DO EMIGRACE?
Přepis části interview s Otou Ornestem, který byl natočen pro USC Shoah Foundation 22. března 1996 a vedla jej Miriam Ledererová naleznete v pracovním listu v příloze tohoto článku. (Video si pusťe od 5:31):

Ota Ornest, vlastním jménem Ota Ohrenstein, byl český divadelní dramaturg, režisér, herec, překladatel a někdejší ředitel Městských divadel pražských, bratr básníka Jiřího Ortena. Studoval herectví. Krátce po 15. březnu 1939, který jej zastihl v plzeňském angažmá, odešel přes Ostravu a Polsko do exilu ve Velké Británii. Za 2. světové války působil v československém rozhlasovém vysílání BBC. V únoru roku 1972 byl odvolán z funkce ředitele Městských divadel pražských. V roce 1977 byl zatčen a 18. října 1977 odsouzen v procesu vedeném s Václavem Havlem za pašování komunisty zakázané literatury.

TEXT Č. 2: KDO DO EMIGRACE ODCHÁZEL?
Přepis části interview s Janem Orlíkem, který byl natočen pro USC Shoah Foundation naleznete v pracovním listu v příloze tohoto článku. Interview je v českém znění k dispozici ke zhlédnutí na adrese: http://youtu.be/N2o_hojF93w

Jan Orlík, narozen roku 1919 v Praze, vyrůstal v Železné Rudě a v Klatovech. Po okupaci se rozhodl uprchnout ze země, hranici přešel u Ostravy. Přihlásil se jako dobrovolník do Československé exilové armády, byl zařazen do jednotky převelené k výcviku do Británie. Bojoval mimo jiné u Dunkirku, se západní armádou dorazil i do Klatov. Protože se v Krakovském exilu stýkal s jistým Hermannem Fieldem, ředitelem pobočky Czechoslovak Refugee Trust Fundu, který byl v monstrprocesech padesátých let označen za hlavního britského špiona, strávil několik let čekáním na zatčení. I Jan Orlík si po válce raději změnil jméno. Původně se jmenoval Adler.