Moderní-Dějiny.cz

Operace Pouštní bouře

Publikováno: 31.10.2015, Aktualizováno: 31.10.2015 16:22

V noci z 16. na 17. ledna 1991 začala operace Pouštní bouře, jíž vyvrcholila Válka v Perském zálivu mezi Irákem Saddáma Husajna a koalicí zemí v čele s USA, jimž Organizace spojených národů poskytla mandát k provedení vojenské akce za účelem osvobození Kuvajtu. Na konflikt, který demonstroval technickou vyspělost Západu a stal se též, díky stanici CNN, první válkou vysílanou „v přímém přenosu“, zaostřili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek

Operace Pouštní bouře

Zaostřeno na moderní dějiny – Operace Pouštní bouře

Scénář pořadu.

Dnes se zaměříme na operaci Pouštní bouře, která začala v noci z 16. na 17. ledna 1991 a jíž vyvrcholila Válka v Perském zálivu. Termínem Válka v Zálivu či Válka v Perském zálivu se označuje ozbrojený konflikt z let 1990–1991 mezi Irákem Saddáma Husajna a koalicí dvaceti osmi, později až třiatřiceti států v čele s USA, kterým Organizace spojených národů poskytla mandát k provedení vojenské operace za účelem osvobození Kuvajtu. (Do této koalice patřilo i Československo, jež poskytlo protichemickou jednotku.) Šlo o první velký konflikt ve světě změněném po pádu Berlínské zdi a komunistických režimů ve střední Evropě. Oblast Blízkého východu představuje dodnes obrovský zdroj napětí a konfliktů – i proto je vhodné ohlédnout se zpět, neboť řada pozdějších konfliktů i dnešních problémů mezinárodní politiky má kořeny právě v době, kdy se nad Irákem Saddáma Husajna přehnala „pouštní bouře“.

Válce v Zálivu patří i jeden mediální primát: získala statut první „války v přímém přenosu“, a to zejména díky permanentnímu vysílání americké televizní stanice CNN. Diváci mohli sledovat letadla startují z letadlových lodí i to, jak jejich bomby a rakety zasahují irácké cíle. Irácký ministr zahraničí Tárik Azíz prý tehdy na dotaz, zda již zná poslední prohlášení prezidenta Bushe, ironicky odpověděl, že se také dívá na CNN. Nicméně přímé zprostředkování války se okamžitě stalo též terčem kritiky, která poukazovala na to, že média stejně podávají jen určitý výsek událostí, a informace, jež přinášejí, mohou být zkreslené, ať již nechtěně, nebo naopak záměrně.

„Dnes rozhodují obrázky. Těm je věřeno, ty jsou brány za realitu, o těch se předpokládá, že neklamou. Nereaguje se na realitu, ale na její zobrazení. Obrázky spouštějí už jen předznamenané reakce, stejně jako například pornografie. Autoři válečných snímků pracují stejně jako autoři nahatých obrázků, vědí, jak diváka polechtat,“ upozornil 18. února 1991 v týdeníku Respekt Zdeněk Vašíček.

Irácko-íránská válka, která skončila v roce 1988, irácký režim finančně zruinovala. Dlužil desítky miliard dolarů Kuvajtu, Saúdské Arábii i mnoha dalším věřitelům. Další půjčky mu byly zamítnuty. Jedinou záchranu ze spirály dluhů a úroků představoval prodej ropy. V roce 1988 však sdružení OPEC schválilo limity produkce svých členských států. Navíc, Kuvajt tehdy přesáhl v těžbě ropy svůj limit o 20 % a nepřímo přispěl k tomu, že cena této suroviny vlivem převisu nabídky poklesla, což výnosy z irácké ropné produkce snížilo. Saddám Husajn tedy začal vykonávat na Kuvajt nátlak. Tvrdil, že Iráku náleží ušlý zisk ve výši více než dvaceti miliard dolarů z ukradené ropy těžené Kuvajtem metodou šikmých vrtů u ropného pole Rumaila, které leží na hranici obou států, a že Kuvajt je historicky (tedy i po roce 1928, kdy byl od něj oddělen) 19. provincií Iráku.

Počátkem devadesátých let nepředstavovaly irácko-kuvajtské vztahy pro americkou zahraniční politiku prioritu. Obavy Spojených států již řadu let vyvolávala především islámská revoluce v Íránu, jež nastolila teokratický islámský režim. A Irák se v osmdesátých letech minulého století jevil jako vhodná protiváha íránských fundamentalistů. Když v roce 1980 propukla irácko-íránská válka, Spojené státy (ale i mnoho dalších zemí včetně Francie a Sovětského svazu) fakticky podporovaly Saddáma Husajna – hlavně dodávkami zbraní, ale i předáváním zpravodajských informací. A i po skončení irácko-íránského konfliktu byl Irák americkým favoritem.

„Druhého října 1989 podepsal prezident Bush dokument o státní bezpečnosti. Vyplývalo z něj, že státním zájmem USA v Perském zálivu je snaha o zlepšení vztahů se Saddámem Husajnem,“ připomenul v červenci 1992 v časopisu Respekt Tomáš Bridle. (Zmíněným prezidentem byl pochopitelně George Bush starší.) I proto se v roce 1990 irácký diktátor odhodlal k vojenské akci proti Kuvajtu – i po dlouhé a vyčerpávající válce s Íránem disponoval jednou z největších armád na světě a spoléhal též na to, že Spojené státy jsou stále příliš zaměstnány vztahy se skomírajícím Sovětským svazem, a že mu tedy invaze do sousedního Kuvajtu víceméně projde. „Navzdory dohodě, že jednání mezi Irákem a Kuvajtem budou pokračovat 4. srpna 1990, nařídil Saddám Husajn v jednu hodinu po půlnoci 2. srpna své armádě zahájit postup do Kuvajtu. Lavina se již nedala zastavit. Maličký Kuvajt, s armádou uchlácholenou očekáváním, že k okupaci nedojde, byl obsazen do dvanácti hodin od zahájení invaze. Kuvajtská královská rodina uprchla do Saúdské Arábie. Irák se stal pánem Kuvajtu,“ uvádí se na serveru www.valka.cz. Rada bezpečnosti OSN vpád odsoudila a vyzvala Irák k „okamžitému a bezpodmínečnému stažení“ z Kuvajtu. Saúdská Arábie, další významný ropný producent, se počala obávat, že se může stát příštím cílem irácké agrese. Tyto obavy sdílel i hlavní spojenec Saúdské Arábie, Spojené státy americké.

Snahy přimět Saddáma Husajna ke stažení z Kuvajtu diplomatickými prostředky selhávaly. Rada bezpečnosti OSN schválila celkem 12 rezolucí odsuzujících agresi Iráku proti Kuvajtu. Ve většině z nich spolu hlasovalo všech pět stálých členů. 29. listopadu 1990 Rada bezpečnosti v rezoluci č. 678 autorizovala použití „veškerých nezbytných prostředků“ k vytlačení Iráčanů z Kuvajtu. Nakonec, po sérii ultimát, padlo rozhodnutí použít vojenskou sílu. Operace Pouštní bouře začala v noci z 16. na 17. ledna 1991. Celá akce trvala necelých 43 dní, přičemž rozhodující pozemní boje pouhé čtyři dny. Zpočátku tedy probíhala pouze letecká válka, avšak ta byla pochopitelně velice důležitá. Pátého dne války byla irácká protiletadlová obrana vyřazena z provozu. Začalo vytrvalé bombardování ve dne i v noci. Ocelový déšť padal na Irák přes čtyřicet dnů.

Irák zareagoval odpalováním raket Scud, částečně na spojenecké základny v Saúdské Arábii, ale hlavně na území Izraele. Předpokládal, že Izrael vojensky odpoví, což by mohlo vést k rozbití koalice, neboť Arabové nebudou chtít pokračovat v boji po boku židovského státu. Od svých spojenců dostal Izrael de facto ultimátum: nechat na svá města dopadat rakety Scud, a nepodnikat nic, což se však příčilo celé dosavadní izraelské strategii. Diplomatická jednání byla velmi složitá. Avšak baterie amerických protiraketových střel Patriot, chránící Izrael, dokázaly rizika velkých ztrát podstatně snížit. Saddámův plán nakonec nevyšel a Izrael zachoval neutralitu. „Jedním z rysů izraelské společnosti, který zahraniční návštěvníci v době války obdivovali, byl její stoický klid a smysl pro humor. Při žádném útoku iráckých scudů nedošlo k panice a počet satirických a humoristických televizních pořadů se ztrojnásobil. Telavivská návrhářská škola Šenkar uspořádala uprostřed války módní přehlídku plastických protichemických oděvů a módních doplňků k plynovým maskám. Některé perličky této války nebyly výplodem fantazie. V jedné z předchozích reportáží jsem se zmínil o pánovi, který v televizi řekl, že pravděpodobnost zásahu iráckým scudem je menší než výhry v loterii,“ napsal izraelský zpravodaj týdeníku Respekt Tomáš Kulka v článku, který vyšel 4. března 1991. Zmíněná předchozí reportáž vyšla v Respektu 28. ledna a Tomáš Kulka v ní informoval o tom, že izraelská televize představila pána, který se v době vyhlášení protiraketového poplachu klidně procházel se svým jezevčíkem po noční telavivské ulici.

„Proč bych se bál? Pravděpodobnost vyhrát v loterii je vyšší, než že mě to trefí. Hraju každý týden a ještě nikdy jsem nevyhrál,“ zdůvodnil své poklidné venčení domácího mazlíčka. Srovnání s loterií se prý v Izraeli ujalo. Statisticky je nepochybně pravdivé, ovšem Tomáš Kulka tehdy čtenáře Respektu seznámil i s případem, který do světa statistických pravd přece jen vnesl stín pochybnosti. Izraelská televize totiž představila i mladý manželský pár, který byl iráckým scudem postižen hned dvakrát. V době, kdy byl jejich domek v Ramat Ganu zasažen, dleli manželé na návštěvě u svých přátel. „Když jsme se vrátili, našli jsme na místě domu jámu plnou trosek,“ vyprávěla manželka. A její muž pak pokračoval: „Městská správa nám pronajala hotel, kam nám přátelé a známí telefonovali, abychom bydleli u nich, než nám domek opraví. Po několika dnech jsme se rozhodli přijmout nabídku Kariny a Mošeho ze Savionu. Říkali jsme si: Dům mají velikej, překážet jim nebudeme.“ Ale téhož dne, kdy se k přátelům nastěhovali, byl domek v Savionu zasažen. Jako zázrakem se naštěstí nikomu nic nestalo. V televizním studiu seděli též Karina s Mošem, majitelé zasaženého domu v Savionu. Na pozadí záběru trosek nové dvoupatrové luxusní vily sdělila Karina zalykající se smíchem divákům pointu celé „statistické hříčky“: Tu vilu jsme koupili před dvěma měsíci. Moše totiž vyhrál v loterii.“

Jinak však válka v Zálivu pochopitelně moc legrační nebyla. Konflikt však jednoznačně demonstroval technickou nadřazenost Západu nad převážně sovětskou výzbrojí, kterou disponoval Irák. Zejména účinnost letectva a dalších „inteligentních zbraní“ (například raket Patriot), které zasahovaly irácké cíle s neuvěřitelnou přesností, byla nevídaná. Saddám Husajn raději své nejlepší jednotky skrýval, než by je vystavil přímému střetu se spojeneckou, tedy hlavně americkou armádou. Byť tehdy často vyhrožoval, že své nepřátele rozdrtí v „matce všech bitev“, zůstalo jen u siláckých slov. „V našem systému protiletecké obrany máme slabá místa. To, co se stalo v Iráku a Kuvajtu, žádá revizi našich obranných systémů,“ přiznal tehdy veřejně sovětský ministr obrany Jazov. Ve skutečnosti však mezi sovětskou generalitou zavládlo pravé zděšení. Bylo zřejmé, že Sovětský svaz nemůže ve vojenském konfliktu se Západem uspět, neboť mu ujel „technologický vlak“. Toto poznání patrně přispělo k definitivnímu rozpadu Sovětského svazu, jenž nastal koncem roku 1991. Pozemní operace osvobozující území Kuvajtu i proto proběhla celkem hladce. Irácký vpád a počínání okupantů však zemi těžce poškodilo a zanechalo ji ve zbědovaném stavu.

„Denně vycházejí najevo nové důkazy o zvěrstvech iráckých okupantů – odhalují se hromady znetvořených mrtvol, zmrzačených a popálených mužských, ženských i dětských těl. Kuvajt je zcela vypleněný a slunce na něj nesvítí. Nezbyl jediný ropný vrt, který by nebyl zničen nebo poškozen. Z osmi set hořících vrtů stoupá hustý černý kouř a od obzoru k obzoru je ve dne tma. Přístupy k vrtům jsou zaminovány a ještě dlouho je nebude možné hasit. Hovoří se o největší ekologické katastrofě všech dob. Komunální služby, tj. pitná voda, elektřina, kanalizace, nefungují. Kuvajtští ekonomové odhadují, že vrátit zemi do předválečného stavu potrvá nejméně dva roky a bude to stát 50 miliard dolarů,“ napsal v Respektu 11. března 1991 Benjamin Kuras.

Spojenecká vojska však pouze osvobodila Kuvajt, nepodnikla tažení, které by svrhlo Saddáma Husajna, tak jako o dvanáct let později. Američané byli kvůli tomu hodně kritizováni, a snesla se na ně kritika i za to, že sice povzbuzovali irácké Kurdy a šíity k povstání, pak ale Saddáma Husajna nechali, aby si s povstalci krvavě vyřídil účty. Po vyhnání iráckých vojsk z Kuvajtu v roce 1991 propuklo povstání iráckých šíitů, kteří žijí hlavně na jihu Iráku a tvoří v něm většinu, byli však menšinovými sunnity utlačováni – pro upřesnění, šíité a sunnité jsou příslušníci dvou hlavních směrů islámu. Při brutálním zásahu irácké armády tehdy zahynuly desetitisíce lidí. „Zatímco ještě tři týdny před ní Bushova administrativa vyzývala ke vzpouře, najednou s ní nechtěla nic mít, přičemž oficiální pozice byla taková, že se Washington ‚nechce míchat do vnitřních iráckých záležitostí‘. George Bush si zkrátka představoval převrat, ve kterém by převzal moc někdo ze stávajícího režimu a zajistil by, že se nový Irák nesblíží s Íránem. Šíitské povstání ale v očích Američanů hrozilo pravým opakem. Že v nových poměrech se iráčtí šíité sblíží se svými íránskými souvěrci a posílen nakonec vyjde z války Írán. Šíitský pokus o změnu poměrů Saddám Husajn utopil v krvi před očima amerických vojáků a za tichého souhlasu americké vlády. Tady někde leží kořeny toho, proč mnoho Iráčanů o dvanáct let později chovalo podezření k motivům USA, když se Bush junior definitivně rozhodl Saddáma svrhnout. Hořkost nad tím, jak Amerika nejprve vyzývala k povstání a v rozhodující chvíli se k němu otočila zády, v jižním Iráku dlouho zůstávala a zůstává dodnes,“ píše v knize Ropa a krev, jež vyšla v roce 2010, reportér serveru Aktuálně.cz Martin Novák

Avšak rezoluce OSN opravňovala pouze k osvobození Kuvajtu, nikoliv k obsazení Iráku a ke svržení jeho despotického vládce. Spojené státy se sice později podílely na vytvoření bezletových zón nad iráckým územím, na severu, kde žijí Kurdové, a na jihu, kde žijí šíité, kam nesměla irácká letadla, ale ty už desítkám tisíc šíitů i Kurdů život zachránit nemohly.

„Lepší Saddám Husajn, kterého známe, než nešikovná slabá koalice nebo nový silný vládce, o kterém nevíme nic,“ citoval tehdy britský list The Guardian nejmenovaného amerického diplomata. Ale bývalý agent CIA Kenneth Pollack, který za prezidentů George Bushe staršího a Billa Clintona pracoval v týmu specializovaném na Irák, napsal: „Bushova vláda uvízla ve starém geopolitickém myšlení osmdesátých let. V jeho rámci musel Irák zůstat natolik silný, aby vyvažoval rovněž nebezpečný Írán. USA se obávaly, aby se dobytím Bagdádu neotevřela cesta k rozpadu země.“ Pollackova ve své době vlivná kniha Hrozící bouře vyšla v USA v roce 2002 a její autor v ní argumentoval ve prospěch svržení Saddáma Husajna vojenskou akcí.

Dnes víme, že americká invaze z roku 2003 sice jeden problém odstranila, řadu dalších však způsobila. Irák je od té doby zmítán náboženským i politickým násilím a vládne mu, slovy deníku The Guardian z roku 1991, „nešikovná slabá koalice“. Na závěr si pustíme jeden z největších hitů roku 1991, píseň Michaela Jacksona „Black or White“, která symbolizuje jak tehdejší americkou kulturní převahu, tak poněkud naivní multikulturalismus, na němž měl být tehdejší Pax Ameriacana založen. Ze studia Českého rozhlasu 6 se s Vámi, milí posluchači, loučí Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.

Zvukový záznam pořadu si poslechněte v archivu Českého rozhlasu

Zaostřeno na Moderní dějiny

Autoři pořadu přibližují určitou historickou událost nebo trend, a to jak vlastním slovem, tak pomocí načtených ukázek z knih, článků nebo jiných dokumentů. Dvacetiminutový pořad je zakončen písní nebo hudební skladbou, která se k danému tématu váže. Moderní dějiny autoři chápou primárně jako dějiny dvacátého století, avšak někdy zavítají i do století devatenáctého, zvláště při stopování kořenů nějakého trendu. A samozřejmě neopomíjejí ani aktuální současnost. Hlavním cílem je poukázat na příčiny a důsledky zapomenutých či opomíjených událostí a fenoménů, anebo na nepříliš známé souvislosti událostí takzvaně všeobecně známých.
Konkrétní pořad se zpravidla váže k výročí určité události, nikoliv nutně k výročí kulatému. Tématem jednotlivých dílů jsou nejen historické události, ale například i umělecká díla nebo stavby, v nichž se moderní dějiny výrazně odrážejí. Pořad je zaměřen především na události zahraniční, ale čas od času zavítáme i do českých zemí. Cílovou skupinou jsou všichni, kdo mají hlubší zájem o historii a historické souvislosti přítomných jevů, od studentů po důchodce.

Pořad vznikl v roce 2009 a jednotlivé díly pořadu si můžete poslechnout v iRadiu.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

15.1.

Grafika: První válka v přímém přenosu. Od operace Pouštní bouře uběhlo čtvrt století

AKTUALNE.cz – Před pětadvaceti lety, 17. ledna 1991, začala operace Pouštní bouře. Mezinárodní vojenská trestn...
10.7.

Válka mezi Irákem a Íránem

Dne 22. září 1980 začala iráckým útokem na Írán válka, která trvala dlouhých osm let a která si vyžádala milio...
14.12.

Irák ve 20. století

Rozsáhlá výuková historicko - geografická prezentace popisující vývoj ve 20. století na území dnešního Iráku. ...

_Prameny

Volyňský masakr - texty ke studiu a prameny

Aktualizováno: 5.12.2017 21:19 | Rubrika: Dějiny Polska, Druhá světová válka
Volyňský masakr - texty ke studiu a prameny

Soubor nabízí českým učitelům doplňující materiály, které mohou využít při přípravě hodiny nebo semináře na téma volyňského masakru, masového vraždění polských obyvatel ukrajinskými nacionalisty v době II. světové války. Textové u...

_Metodika

Volyňský masakr a polsko-ukrajinské vztahy v první půli 20. století

Aktualizováno: 30.11.2017 17:36 | Rubrika: Dějiny Polska, Druhá světová válka
Volyňský masakr a polsko-ukrajinské vztahy v první půli 20. století

Pracovní listy jsou vytvořeny pro české učitele a jejich žáky s cílem představit kořeny, průběh a tragické důsledky tzv. volyňského masakru, organizovaného vraždění Poláků v letech 1943-45, v širším kontextu polsko-ukrajinských vz...

_Aktuality

Soutěžte o knihu Normalizované životy

Aktualizováno: 11.12.2017 09:16 | Rubrika: Aktuality
Soutěžte o knihu Normalizované životy

Vážení soutěživí čtenáři, redakce portálu Moderní dějiny.cz pro Vás připravila novou vědomostní soutěž. Otázku jsme vybrali z knihy Adama Drdy a Mikuláše Kroupy "Normalizované životy", která byla napsána podle televizního cyklu "P...

_Dějiny v médiích

Kreml manipuluje se srpnovou invazí v roce 1968 už déle, varuje rusista. "Ohýbání" historie je běžné

Aktualizováno: 6.12.2017 07:58 | Rubrika: Česko, Rusko
Kreml manipuluje se srpnovou invazí v roce 1968 už déle, varuje rusista. "Ohýbání" historie je běžné

Aktuálně.cz - Nedávný skandál kolem článku ruského armádního webu Zvezda TV, který oslavoval sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968, není podle rusisty Štěpána Černouška ojedinělý. Kontroverzních článků a televizních doku...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2017 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT