Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Dobový text a fotografie mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Text knihy, si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Bibliografická citace: ÚSTAV DĚJIN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA. Klement Gottwald: 1896 - 1953. 1. vyd. Praha: Orbis, 1954.

Pro vyváženost historického přístupu vám přinášíme ukázku, která pojednává o době v Československu po tzv. Vítězném únoru. Jejími autory jsou Karel Kaplan a Pavel Kosatík:

Převrat v únoru 1948 představoval hlavní mezník v Gottwaldově životě. Stranický vůdce se stal úspěšným vůdcem, člověkem, jenž završil vítězství proletariátu ve své zemi, navíc bez krve. Ze skutečnosti, že byl nepopiratelným vůdcem únorového vítězství, vyplynula očekávání stranické i části nestranické veřejnosti, upínající se k jeho osobě i v dalším období. U některých členů strany dosáhla jeho autorita nadpozemského stupně; jako nákaza se šířilo přesvědčení o Gottwaldově neomylnosti a politické moudrosti, o jeho vůdcovských schopnostech a genialitě. Z uctívané osoby se rychle stal nedotknutelným symbolem své strany, což nejlépe vyjadřovalo heslo, které se šířilo celou společností - „Gottwald je strana a strana je Gottwald“. Tato bezmezná víra zachvátila hlavně předúnorové komunisty, kteří v převratu viděli vyplnění životního snu. Ostatní vrstvy společnosti Gottwalda o to víc nenáviděly.
Na vývoj Gottwaldových názorů ve věci opozičních stran měly vliv parlamentní volby v květnu 1948. Gottwald původně očekával, že každá z existujících stran půjde do voleb se samostatnou kandidátkou. Původně si byl jist, že nebude těžké, aby jeho strana získala 51 procent hlasů - po únorovém vítězství však bylo zřejmé, že ke stvrzení svého prvenství bude KSČ potřebovat víc, 70-80 procent, a tolik hlasů Gottwald jistých neměl. Zrodila se tedy myšlenka společné kandidátky všech stran sdružených v Národní frontě. Gottwald byl nejprve názoru, že by se tímto způsobem daly vyřešit volby na Slovensku, kde KSS zdaleka neměla volební vítězství zaručené. Nakonec se podařilo volby podřídit požadavkům totalitního systému - a to s tak jednoznačným výsledkem, že založil pozdější tradici devadesátiprocentních (a vyšších) volebních skóre KSČ.
Gottwald samozřejmě patřil k funkcionářům strany, kteří věděli, že výsledek voleb byl zmanipulován - přesto ho prezentoval jako výraz spokojenosti občanů se svou politikou. Měl z „terénu“ dostatek informací o tom, v jaké atmosféře volby proběhly, i o tom, jak byli voliči donucováni k aklamačnímu pojetí voleb. Vyslechl Slánského referát 4. června 1948, v němž si generální tajemník pochvaloval, jak strana zúčtovala třeba s těmi, kdo měli v úmyslu odevzdat bílé lístky. Úpravu volebních výsledků pak Gottwald přijal slovy:

Prosím vás, abyste o úpravách vůbec nemluvili ani mezi sebou. Zejména vedoucí soudruzi ať nepřipustí myšlenku nějaké možnosti úprav, ale ostře se proti tomu ohradili.

Bezprostředně po únoru se tak zpevnil „kult“ Gottwaldovy osobnosti, který stranickými ideology a propagandisty začal být budován hned po osvobození. Už když v roce 1946 Gottwald slavil padesátiny, vyšlo k jeho poctě několik publikací a na jeho zásluhy pěli chvalozpěvy řečníci na všech úrovních v čele s členy jeho vlády. Jen v letech 1946—1948, tedy ještě před převratem, udělilo přes čtyři sta měst, obcí, spolků a ostatních institucí Gottwaldovi čestné občanství či členství, 152 obcí po něm pojmenovalo ulice, náměstí nebo různá veřejná zařízení, 68 rodin ho požádalo, aby šel za kmotra jejich dítěti a podobně. Někdejší „Baťův“ Zlín byl přejmenován na Gottwaldov. V Praze bylo otevřeno Muzeum Klementa Gottwalda; po prezidentově smrti bylo vybudováno dokonce i jeho mauzoleum podle sovětského vzoru. Zvláštní útvar ministerstva školství pečoval o dvaadvacet Gottwaldových škol, tak aby z nich brzy vznikla elitní pracoviště socialistického školství. Pamětní desky a sochy rostly jako houby po dešti. Vypisovaly se soutěže na umělecká díla, která by zachycovala události z prezidentova života. Vycházely Gottwaldovy sebrané spisy; na podzim 1950 se uskutečnila subskripční akce na podporu jejich vydávání - veřejnost byla vyzvána, aby si závazně objednala všech patnáct dílů těchto spisů. Dorazilo 199 637 přihlášek, z nichž přes 130 tisíc zaslaly základní organizace strany.

Jen minimum lidí znalo také odvrácenou stranu těchto vnějších Gottwaldových úspěchů, představovanou například jeho rostoucími problémy s alkoholem. Měl s pitím problémy už za války v Sovětském svazu; na jejím konci se však zdálo, že odezněly. Po návratu do republiky se tyto potíže, snad vlivem zvýšeného pracovního nasazení ve vládě i mimo ni, přihlásily s novým a ještě větším důrazem. Jeho nejbližší spolupracovníci se snažili premiérův alkoholismus tajit, pokaždé se to však nepovedlo. Velký rozruch vyvolal třeba Gottwaldův projev na Staroměstském náměstí 11. května 1947, přenášený rozhlasem. Straničtí zpravodajci o něm psali Karlu Švábovi:

Po projevu pana ministerského předsedy rozšířily se pomluvy mezi občanstvem všech vrstev, že ministerský předseda byl při svém projevu opilý. Hlavně se poukazuje na rozhlasové vysílání, které poslouchaly široké vrstvy obyvatelstva, neboť přednes byl špatně srozumitelný a měl mezi jednotlivými větami veliké pauzy. Šeptaná propaganda zasahuje i členstvo KSČ, které o projevu diskutuje v továrnách. Šíření této zprávy není řízeno ze žádného střediska, nýbrž vzniklo samovolně po zmíněném projevu. Reakční elementy argumentují tím, že projev nebyl otištěn ani v novinách a že bylo upuštěno od fotografování a filmování. Šířeným pomluvám je věnována náležitá pozornost.

Švába takové „pomluvy“ do té míry zarazily, že obratem vypracoval memorandum, které druhý den zaslal svému představenému Rudolfu Slánskému.

Oč jde: jeden z našich stranických funkcionářů (jméno a funkci uvádím na přiloženém lístku zvlášť), jinak skvělý a ano ideální soudruh, holduje, jak se zdá, příliš alkoholu. Takové počínání může mít pro hnutí nedozírné škody, nebylo-li by mu včas zabráněno. Dovol mi uvést těchto několik jen zpovzdálí viděných, přesněji slyšených skutečností:
1.    V předvečer voleb byl zmíněný pracovník na jednom z projevů v nestřízlivém stavu. Den dva poté přišel ke mně jeden z mých spolupracovníků (Josef Polášek, člen okresního vedení Praha-Žižkov, oddaný pracovník strany) a s vyloženou bolestí, po značném váhání se mi svěřil se svojí starostí. Viděl onoho soudruha, jak namáhavě mluvil, sotva stál na nohou, a já, jakož i několik nejbližších jsme nevěděli, máme mu tleskat, nebo ho event. držet, aby se neskácel. Nedovedeš si představit, jak to bylo trapné a jak mi při tom bylo, řekl mi zmíněný soudruh ...
2.    Bylo oslavováno volební vítězství, a když daný soudruh mluvil, pohlédla na mne moje manželka starostlivě a v našich myslích byla stejná myšlenka, ač jsme o tom do té chvíle nikdy nemluvili. Hltané slabiky svědčily o tom, nebo mírněji a možná spravedlivěji řečeno budily zdání, že mluvčí v rozhlase je v náladě. To se může stát každému smrtelníku, tím snázeji pak tomu, který je milován zástupy a má k nim vřelý, dobrácký poměr. Opakovalo se to však, když promlouval jedenkrát do mikrofonu. Náš neklid vzrostl. To bylo před půl rokem.
3.    Před čtrnácti dny mne navštívilo několik lidí ze ***. Byl to konkrétně M. Čepela a Jos. Pastyřík. Ten i onen naprosto nezávisle na sobě mi starostlivě sdělovali, že daný náš soudruh byl návštěvou v závodech a na veřejném projevu po něm nestřízlivý. Řekli to lidově. Mluvili o tom, jak to bylo komentováno, a vyslovovali shodně obavy, a to velmi vážné obavy, že tím zájmy lidu, pokroku, republiky, strany mohou a nutně musí utrpět, když by se stav tento nezlepšil nebo trval.
4.    Poslední věc: včera v den vítězství, ale o tom viz příloha ***. Mohu jen říci slova manželčina, která naslouchala: Jak je to možné? Vždyť nám tím kopou hrob! Představ si, kdo je tam všechno kolem, co si ti lidé, kteří to vidí a naslouchají, pomyslí. Jak to mohou zneužít! Takový slavnostní okamžik. Kolik milionů lidí tomu naslouchá! Sláva vstoupila do hlavy? Proč jen v takovém stavu k tomu přistupuje. A věř mi, milý Rudo, div neplakala.

Ani soustředěné úsilí nejbližších soudruhů však nedokázalo Gottwaldovi v požívání alkoholu zabránit. Problém se „vyřešil“ jinak: v červnu 1948 byl Gottwald zvolen prezidentem republiky a uzavřel se i se svou problematickou zálibou na Hradě, kam na něj zvenčí nebylo tak vidět.

ZDROJ: KAPLAN, Karel a Pavel KOSATÍK. Gottwaldovi muži. Vyd. 1. Litomyšl: Paseka, 2004, 333 p., [32] p. of plates. ISBN 80-718-5616-9.

Součástí tohoto materiálu je také pracovní list pro žáky a studenty, který najdete v příloze
Pracovní list - Klement Gottwald
Pracovní list využívající textu dvojice Kaplan - Kosatík z publikace Gottwaldovi muži přibližuje postavu Klementa Gottwalda a naráží na dobové souvislosti. Jeho úkolem je především prohloubit znalosti studentů gymnázií a středních škol z poválečné historie a osvojit jim práci s psaným textem.