Moderní-Dějiny.cz

Nesnadný Čech a Evropan Přemysl Pitter

Publikováno: 6.4.2013, Aktualizováno: 6.4.2013 08:50
Autor:

Úvodní text publicisty a předního odborníka na moderní československé a české dějiny Pavla Kosatíka k filmu o Přemyslu Pittrovi „Milujte své nepřátele“. Dokument je na DVD k dispozici i v německé a anglické verzi a je tedy volně prostupný do zahraničí. Podle názoru autora je osobnost Přemysla Pittra u nás stále nedoceněná.

Nesnadný Čech a Evropan Přemysl Pitter

Narodil se v roce 1895, patřil tedy k poslední generaci, která stačila dosáhnout dospělosti před první světovou válkou – aby se jí plného, šokujícího a nezáviděníhodného prozření do zralosti dostalo na frontách první světové války. I mladý Přemysl Pitter, tak jako mnozí jeho vrstevníci, do války toužil. Životním pocitem mnoha mužů jeho generace byla nespokojenost se zkamenělými strukturami měšťanského světa jejich otců, v němž se vše – rodinné firmy a živnosti, partnerské vztahy či názory na umění – zdály předurčené jednou provždy. Perspektiva života v takovém světě naháněla husí kůži. Všechno se zdálo lepší než pokračovat v onom zaběhnutém řádu, který ty, kdo stáli na začátku cesty a nevěděli, co se sebou, dusil. Válka jim slibovala mnohé: únik, dobrodružství, snad i šanci stát se hrdinou. Byl to všechno omyl a Pitter se o něm přesvědčil tím nejdrastičtějším možným způsobem: v lednu 1915 při svém prvním nasazení na haličské frontě. I on, tak jako mnozí další mladí muži na všech světových frontách, byl vehnán do zabíjení dřív, než si ve svém věku podstatu situace, v níž se ocitl, dokázal uvědomit. Při jedné z prvních nocí na frontě zaútočili nepřátelé: několik hodin potom všichni z jeho jednotky, včetně Pittra, stříleli ze všech sil do tmy, aniž viděli něco víc než záblesky – v panické hrůze, že neodvrátí-li útok, dojde na zákopový boj muže proti muži. Když se rozednilo, byla pláň před nimi posetá mrtvolami. Pitter nikdy nezjistil, zdali se oné noci i on nestal vrahem. Od oné chvíle se však jeho osud začal vyvíjet jinak než u spolubojovníků. Z většiny z nich se potom stali „dobří vojáci“: zabíjeli, jakmile k tomu od svých velitelů dostali rozkaz, a tímto způsobem se zbavovali odpovědnosti za cizí smrt. Ta se nyní zdála mít jiný, vyšší a odjinud nařízený smysl, který takového vojáka zbavoval pochyb o správnosti jeho jednání. Pitter byl zvláštní v tom, že si tento „hlubší“, politický smysl války nedal vnutit. Ve svém vnímání zůstal člověkem odpovědným za všechno, co dělá. Smrt jiného člověka si neuměl vzít na svědomí. Tak začala dlouhá cesta Přemysla Pittra od intuitivního ke stále víc uvědomovanému a cílevědomě promýšlenému pacifismu.

Z válečných hrůz, které okolo sebe po léta vídal, se tehdy možná na chvíli trochu zbláznil. Nebylo by divu. V obecném umírání však nakonec zůstal jedním z těch šťastných: zatímco ostatní vojáci po jeho boku umírali, on sám zůstával „nezaslouženě“ naživu. Toto trauma se mu jednoho dne proměnilo v náboženský zážitek, snad vůbec nejsilnější v celém jeho dalším životě. Později mnohokrát popsal tu chvíli, kdy ho oslovil hlas shůry a vysvobodil z frontových trápení slovy: Tvůj život nepatří už tobě, ale mně – a službě lidem, záchraně tonoucích. Přemysl Pitter ke své víře nebyl doma vychován ani se k ní nepropracoval, jako někteří, postupným poznáváním světa. Byl svou vírou zčistajasna zasažen a přemožen, podobně jako se to líčí v některých životopisech světců. A zároveň měl „štěstí“, že se ve stejné době, při svých občasných dovolenkových návratech z vojny domů do Prahy seznámil s členy neortodoxního náboženského kroužku kolem Anny Pohlové. Jeho členové četli společně bibli a v Novém zákoně, Matoušově evangeliu, si oblíbili zejména pasáže z Kázání na hoře, kde Ježíš předkládá následovníkům své pojetí zjevené víry: její hlasatelé ji nepřijímají na základě kritického posouzení různých pro a proti, ale protože se s Ježíšem ztotožňují svým vnitřním habitem, svou vlastní naléhavostí. Po vzniku republiky, kdy statisíce lidí opustily nejen katolickou a různé další církve, ale rozešly se s náboženskou vírou vůbec, dospěl Pitter spolu s přáteli naopak k názoru, že právě v čase náboženské krize nastává čas hledání nových cest, jimiž může Ježíšovo slovo působit mezi lidmi a měnit k lepšímu jejich životy.

V roce 1920 se v Praze zrodilo náboženské společenství Nový Jeruzalém. Za název vděčilo Janu Milíčovi z Kroměříže, jednomu z prvních českých náboženských reformátorů, který ve 14. století vystoupil proti zkaženosti církve a pod názvem Nový Jeruzalém vybudoval v Praze Karla IV. útulek pro chudinu, jenž se měl stát předobrazem lepšího příštího světa. V souladu s Milíčem také Pitter věřil, že správný křesťan musí projít vnitřní mravní proměnou a očistou srdce (obrácením), aby jeho víra byla osobní a skutečná; také Pitter věřil, že současnou církev půjde obrodit jen na základě ducha prvotních křesťanských obcí – a že kritériem účinnosti této proměny bude práce „v terénu“ mezi nejpotřebnějšími – zejména tedy mezi chudinou a mladými lidmi. Hnutí mělo pevný křesťanský základ, inspirovalo se však i buddhistickým učením o karmě a prvky různých dalších duchovních nauk – i vyloženě spektakulárních či dobově podmíněných, jako byly okultismus nebo spiritismus. Pitter nebyl křesťanský eklektik ani experimentátor; považoval se za člověka, který se řídí výrokem apoštola Pavla „Všeho zkuste, a co dobrého, toho se držte“. Co neodpovídalo křesťanskému základu, to Pitter zas odložil. Avšak třeba při formulování svých pacifistických myšlenek netajil, že se vedle bible inspiroval i metodikou Mezinárodního Červeného kříže, texty české theosofky Pavly Moudré nebo filosofií „neodpírání zlu násilím“ ruského spisovatele Lva Tolstého. Že svět, který zplodil vraždění první světové války, musí vypadat jinak, si po roce 1918 mysleli všichni, jakkoli každý jinak: Ghándí i Masaryk, Lenin i Hitler. Pitter s přáteli zaměřil svou práci zejména ke zrodu nového, mravně obrozeného člověka. Snad žádný Čech nesjezdil mezi válkami tolik pacifistických kongresů a málokdo odvedl při práci v mírovém hnutí tolik práce jako on. Těžiště jeho činnosti však přesto bylo v sociální charitě. Pitter se ztotožnil s hnutím křesťanského komunismu, reprezentovaným zejména Švýcarem Leonhardem Ragazem, a svými činy dokázal, že slovo „komunismus“ může mít i úplně jiný význam než ten, jaký mu svými katastrofálními činy vnukli představitelé mezinárodní radikální levice.

Pitter toužil změnit svět a hlavně lidi v něm, vědomě proto užíval metod směřujících k ovlivnění veřejného mínění. Byly to však jiné metody, než většinou užívají například politici. Pitter nežádal spolupráci na základě rozumového pragmatismu, přál si víc: silou svého osobního příkladu chtěl získat (a získával) pomocníky, kteří věřili podobně bezvýhradně jako on. Tím nejbližším byla po dobu celého půl století Švýcarka Olga Fierzová (1900-1990), která s Pittrem vytvořila spolupracovnický tandem, jenž překonal všechny proměny i krize hnutí. Fierzová se také po Pittrově smrti postarala o uchování jeho památky v živé a dělné podobě. Společně odváděli největší část práce při vydávání časopisu Sbratření (1924-1942), který pomáhal tmelit hnutí a získával mu příznivce doma i za hranicemi Československa. Od poloviny dvacátých let zahájili také svou práci mezi mládeží, zejména tou z chudých pražských dělnických čtvrtí, jako byl Žižkov. V roce 1933 tam zahájil činnost proslulý Milíčův dům: útulek pro děti a mládež, v němž Pitter zavedl pedagogické metody, které poznal během svých cest po Evropě (zvlášť se při tom inspiroval kvakerskými školami, které studoval v Anglii). S Olgou Fierzovou, Ferdinadem Krchem a dalšími vychovateli nabídl v Milíčově domě neautoritativní styl výuky, založený na osobním příkladu a nabízející širokou škálu nejen „předmětů“, ale i her a praktických činností. Náboženský étos této pedagogiky zůstával v podtextu; obracení na Pittrovu víru se nekonalo, že je však „strýček“ (jak mu děti říkaly) především touto svou vírou celoživotně vytvořen, bylo jasné mimo veškeré pochyby. Z práce v Milíčově domě se postupně zrodila i „Akce Zámky“ (z let 1945-1947), jíž se Přemysl Pitter se svými spolupracovníky zřejmě nejvíc zapsal do historie dvacátého století.

Přišlo to tak: po Mnichovu a po vzniku protektorátu se vlivem postupně stále silněji uplatňovaných norimberských zákonů zhoršovala pozice židovských dětí, které měl Pitter v Milíčově domě ve své péči. Nepřestal podporovat jejich rodiny a s nasazením života je navštěvoval i v době, kdy bylo něco podobného dávno přísně zakázáno a kdy už byly transporty do koncentračních táborů v plném proudu. O rozsahu „konečného řešení“ Pitter nemohl mít v čase války představu; proto se v květnu, po osvobození Terezína, okamžitě rozhodl, že se tam pro „své“ děti vypraví a přiveze je zpět. Nenalezl je tam, protože už nežily; místo nich však přivezl několik desítek jiných, v zuboženém stavu, a se svým týmem se o ně, jak byl zvyklý, opět začal starat. Zajistil jim zdravotní péči v několika objektech ve středních Čechách: šlo o zámky Olešovice, Štiřín, Kamenice a Lojovice, vesměs konfiskáty po odsunutých německých vlastnících. A spolu s těmito židovskými dětmi v zámcích postupně umístil i děti z válkou poznamenaných rodin českých a německých. Celkem jich bylo 810, německých dětí byla mezi nimi polovina. Mimořádnost Pittrovy „akce“ vynikne ve srovnání s tehdejším většinovým českým kontextem. Poválečný odsun téměř tří milionů Němců běžel na plné obrátky a zejména v prvních týdnech a měsících měl z české strany na řadě míst. tzv. divokou (násilnou) podobu. Ve stejné době, kdy čeští politici bez rozdílu stranické příslušnosti proklamovali rozchod s Němci jednou provždy, uplatnil Pitter u téhož tématu ideu křesťanského odpuštění – a uplatnil ji nikoli v teorii nebo rétorice, ale v praxi. Koexistence dětí z vyvražděných židovských rodin s dětmi německými, které předtím prošly třeba školou hitlerjugend, byla tak brzy po válce z obou stran nesmírně obtížná. Přesto se Pitter (téměř bez dobové publicity) právě o tento heroický čin pokusil. „Akce Zámky“ trvala dva roky, během nichž Pitter našel svým svěřencům ve válkou roztříštěném světě rodinné příslušníky či jiné lidi ochotné se o ně dále postarat. A po celou tu dobu „své“ děti vychovával. O smyslu této „koexistence“ asi nejlépe vypovídají setkání někdejších „Pittrových dětí“, která se konají dodnes – a kde z projevů účastníků jasně vyplývá, že i v roce 1945 bylo možné chovat se v česko-německých vztazích jinak, než se zdála diktovat traumata právě ukončené války. (V roce 1964 Pitter za tuto svou činnost získal v Izraeli čestný titul Spravedlivý mezi národy.)

Že těžiště Pittrovy víry leží v praktické oblasti péče o chudé a potřebné, potvrdily i další poválečné Pittrovy osudy. Po komunistickém převratu v roce 1948 se jeho pedagogický model, opřený o křesťanský základ a vzdorující tím Nejedlého či Makarenkově koncepci, stal nežádoucím. Pittrovi byla znemožněna práce v Milíčově domě i jinde a o jeho osobu se začala zajímat Státní bezpečnost. Vzdoroval dlouho; v roce 1951, v situaci ohrožení života, nakonec zvolil odchod do exilu. Další roky (1952-1962) strávil spolu s Olgou Fierzovou jako sociální pracovník a laický kazatel v německém uprchlickém táboře Valka u Norimberka a jako spolupracovník čs. vysílání Radia Svobodná Evropa v Mnichově.

Po celou tuto dobu patřil také v čs. exilu k rozhodným propagátorům česko-německého odpuštění a smíření; počet takových Čechů se i tehdy a tam stále dal shrnout na prstech jediné ruky. Posledních čtrnáct let svého života strávil Přemysl Pitter spolu s Olgou Fierzovou „na odpočinku“ na nové adrese poblíž švýcarského Curychu. Bylo to jedno z jejich nejvýkonnějších období. Zde od roku 1962 vydávali a do celého světa čs. exulantům rozesílali časopis Hovory s pisateli, pokračování někdejšího Sbratření. Pitter v té době rozšířil i svou knižní publikační činnost a spolupracoval s mnoha čs. exilovými i německými organizacemi, podporujícími rozvoj vzájemných styků (např. Ackermann Gemeinde). Když v roce 1976 zemřel, český exil i národ doma v něm ztratil nejvýraznějšího (a celoživotního) představitele názoru, že smíření jak mezi konkrétními lidmi, tak národy má tím větší mravní hodnotu i praktický účinek, čím méně ideologických podmínek si klade. Ačkoliv dnes jeho jméno není v Česku neznámé, stále se zdá, že význam jeho odkazu zůstává nedoceněn resp. omezen na nevelký okruh pamětníků a zájemců o dějiny víry i v jejích necírkevních podobách. Přemysl Pitter byl humanistou obdobného významu jako Nicholas Winton či Oskar Schindler, jeho jméno však zatím působí v nesrovnatelně menším okruhu než obě zmíněná. Byl snad ve své životní dráze, ve svém pojetí víry a v obtížnosti nároků na věřícího člověka příliš obtížným? Je v českém prostředí, označovaném za převážně ateistické, odsouzen k vyvržení na okraj zájmu člověk jenom proto, že byl přesvědčen, že v mládí zažil milost božího zázraku a od té doby nikdy nepřestal bažit po tom, aby jí byl spolu s ostatními znovu vystaven? Přemysl Pitter doma stále zůstává čekatelem na plné docenění.

DVD o Přemyslu Pittrovi „Milujte své nepřátele“
Dokument jako zajímavou a vhodnou pomůcku k výuce poválečných dějin v Československu vydal sbor Českobratrské církve evangelické v Praze – Dejvicích ve spolupráci s asociací Film & Sociologie. Záměrem filmového dokumentu Tomáše Škrdlanta o Přemyslu Pittrovi „Milujte své nepřátele“ je seznámit širší veřejnost včetně učitelů ve školách s pozoruhodnou osobností Přemysla Pittra, která je svým významem srovnatelná s Nicholasem Wintonem a Oskarem Schindlerem.


V dokumentu se divák seznámí prostřednictvím současných autentických výpovědí s  příběhy židovských i německých dětí, které se po 2. světové válce v roce 1945 dostaly do péče dětských ozdravoven zřízených Přemyslem Pittrem a jeho spolupracovníky na zámcích ve Štiříně, Kamenici, Olešovicích a Lojovicích. Pittrovi se podařilo shromáždit více než 800 dětí z Terezína a ze sběrných táborů pro sudetské Němce v Praze. Tím jim zachránil život. Pozoruhoným pedagogickým přístupem  a zdůrazňováním nutnosti odpuštění  se mu podařilo dosáhnout toho, že bývalí absolventi Hitlerjugend či děti SA manů byli schopni společně žít se svými židovskými vrstevníky, i když se to bez konfliktů neobešlo. Podařilo se mu ve spolupráci s Československým a německým Červeným křížem najít rodiče dětí. Pokud byli sirotky, tak náhradní domovy. V dokumentu vzpomínají bývalí svěřenci - nyní již lidé s prošedivělými vlasy - na pobyt na zámcích a na péči „strýčka Přemysla.“. Neopakovatelným dojmem působí, když současný občan Německa přejde z němčiny do zpěvu české písně. Dokument popisuje v životopisné zkratce celý život Přemysla Pittra, jeho spolupráci se Švýcarkou Olgou Fierzovou, která za ním přijela v době 1. Československé republiky do Prahy a pomáhala mu rozvíjet činnost v péči o děti v Milíčově domě v Praze na Žižkově. Je zachycena Pittrova podpora odpíračům vojenské služby, za kterou je v 30. letech odsouzen do vězení. Tehdy v jeho prospěch napsal dopis prezidentu Masarykovi Albert Einstein. Po nuceném odchodu do emigrace v roce 1951 se Pitter věnuje uprchlíkům v táboře Valka u Norimberka, závěr života strávil spolu s Olgou Fierzovou ve Švýcarsku nedaleko Curychu. V roce 1964 byl oceněn izraelskou vládou, byl mu zasazen strom v Jad Vašem a byl prohlášen za Spravedlivého mezi národy.

Informace o dokumentu a možnostech jeho zakoupení najdete ZDE

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

7.1.

Sám proti zlu: Přemysl Pitter v knize Pavla Kosatíka

Další rozsáhlá biografie z pera Pavla Kosatíka tentokrát nabízí životopisný příběh českého protestantského mys...
19.7.

Přemysl Pitter a Akce Zámky

Konec války. Radost, shledání a návrat domů. Ne pro každého v osvobozeném Československu byly květnové dny rok...
24.4.

Sborník ze studentské konference Vyhnání, vysídlení, odsun?

V příloze si můžete stáhnout sedm desítek stran sborníku, který obdrželi v březnu 2013 účastníci studentské ko...
1.4.

Studentská konference "Vyhnání – vysídlení – odsun?" měla celorepublikový rozměr

Pod názvem "Vyhnání – vysídlení – odsun?" se na Gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě-Porubě konal ve dnech 26.-27. ...
24.3.

Projev Dr. Edvarda Beneše v Praze 16. května 1945

Kvalitní kopie výpravné publikace z roku 1946, která čtenářům nabídla rok po osvobození známý pražský projev p...
22.3.

Studentská konference Vyhnání – vysídlení – odsun?

Občanské sdružení PANT ve spolupráci s Gymnáziem Olgy Havlové pořádá již VIII. ročník středoškolské studentské...
14.3.

Odsun Němců - sada pracovních listů

Soubor pracovních listů je zaměřen na téma divokého i organizovaného odsunu Němců z Československa, jeho příči...
23.2.

Vysídlení Němců z Československa - prezentace

Výuková prezentace zpracovaná na základě stejnojmenné studie s podtitulem Historie událostí v letech 1945-1950...
16.2.

Odsun Němců - pracovní aktivity pro žáky

Soubor obsahuje ucelený soubor pracovních aktivit pro žáky rozčleněných do jednotlivých fází, každá z nich je ...
14.2.

Vysídlení Němců z Československa

Studie zachycuje historii divokého i organizovaného odsunu Němců z Československa, jeho příčiny a následky, za...
11.12.

Janusz Korczak - pracovní list

Pracovní list shrnuje několik rozličných úkolů vztahujících se k osobnosti Janusze Korczaka, jeho činnosti a d...
29.11.

Janusz Korczak

Souhrný biografický text přináší základní informace o životě, díle a vzdělávacích aktivitách polského pedagoga...
26.11.

Janusz Korczak - Henryk Goldszmit, Starý doktor, Pan doktor

V září roku 2011 polský Sejm (parlament) vyhlásil rok 2012 Rokem Janusze Korczaka. Biografická prezentace přin...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí: Češi a Němci po válce

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí: Benešovy projevy

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
Více souvisejících...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

Aktualizováno: 28.9.2023 15:16 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

V pátek 22. září 2023 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni iPhony, knižními, finančními odměnami a jejich tutoři ročním bezplatným předplatným časopisů D...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT