Moderní-Dějiny.cz

Německo už není Německem – konflikt mezi nacionalismem a věrností k vlastní zemi

Publikováno: 27.5.2013, Aktualizováno: 5.6.2013 09:36

Nacionalismus jako národní sebevzhlížení a sebezbožnění je bezesporu všude nebezpečná duševní choroba, která dokáže národní rysy znetvořit a zohyzdit, stejně jako ješitnost a egoismus znetvořují a zohyzďují povahové rysy jednotlivce... Čtěte ze vzpomínkové knihy Sebastiana Haffnera.

Německo už není Německem – konflikt mezi nacionalismem a věrností k vlastní zemi

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Příběh jednoho Němce
Kniha novináře a publicisty Sebastiana Haffnera "Příběh jednoho Němce, Vzpomínky na léta 1914-1933" způsobila krátce po svém vydání v roce 2000 značný rozruch. Kuriózní na celé věci bylo, že autor, který po týdny zaměstnával německé noviny a časopisy, byl v té době už rok mrtev (rukopis byl nalezen v pozůstalosti) a že jeho kniha obsahovala autobiografické zápisky, které vznikly před více než šesti desetiletími, v roce 1939. Co mohlo na konci století, jehož první třetinou se text zabývá, vyvolat tak plamennou diskusi kritiků, komentátorů a historiků - a jak to, že se právě tahle kniha okamžitě vyšvihla na první příčku německého žebříčku nebeletristických titulů? Haffnerovy zápisky totiž oživily staronový spor - spor o to, zda bylo možné v meziválečném Německu předvídat, kam události nevyhnutelně spějí, anebo zda většina národa skutečně neměla o kořenech pozdějšího nacistického zla ani tušení a kocovina z toho, čím vším prošli, na Němce dolehla až poté, co druhá světová válka skončila.

Kniha líčí první tři desetiletí života inteligentního a důsledného člověka. Syn z měšťanské, dobře situované rodiny začíná své vyprávění vzpomínkou na to, že vypuknutí první světové války pro něj neznamenalo víc než narušení prázdninové idyly. Jako student práv a pozdější soudní zaměstnanec reprezentuje tu část inteligence, která dospívala v prostředí nově se probouzející demokracie a doufala v rozvoj zdravého, průmyslově i kulturně silného státu. Německá společnost, zmítaná po prohrané válce protichůdnými zájmy, tyto naděje nevyhnutelně zklamala. Přinejmenším celá jedna generace mladých - Haffnerových vrstevníků - proto byla nucena nějak zareagovat. Někteří emigrovali, jiní se podrobili (museli podrobit?) režimu anebo propadli demagogii nových vůdců národa. Haffner sám, ačkoli nepatřil k Němcům pronásledovaným z politických ani z rasových důvodů, se v roce 1938 rozhodl pro první možnost a odešel do exilu do Velké Británie, neboť, jak píše, „nacisté jeho nosu nevoní"...

Sebastian Haffner
Už počátkem 30. let zkoušel psát a publikoval drobné články v novinách (ostatně v době, kdy se rozhodl pro emigraci, zastával dobré místo ve vydavatelství Ullsteinpresse), se v Británii prosadil knihou Germany: Jekyll and Hyde (vyšla v Londýně roku 1940) a po roce 1954, kdy se vrátil zpět do vlasti, se stal jedním z nejvýznamnějších německých novinářů a publicistů. Je autorem řady bestsellerů, např. Churchill, Anmerkungen zu Hitler (Poznámky k Hitlerovi), Von Bismarck zu Hitlera Německá revoluce 1918-1919, která vyšla česky. Titul Příběh jednoho Němce se v Německu dočkal mnoha vydání.

Biografické texty převzaty z předsádek českého knižního vydání:
Haffner, Sebastian, 1907-1999
Příběh jednoho Němce: vzpomínky na léta 1914-1933
přeložila Jana Zoubková
V českém jazyce vyd. 1.
Praha, Prostor, 2002
229 s.

"První duben byl zprvu vrcholem nacistické revoluce. V následujících týdnech se zdálo, že události mají tendenci opět se stáhnout do sféry novinových zpráv. Teror ovšem pokračoval dál, slavnosti a pochody se konaly a v německé povaze vyskytují. Stručně řečeno jsem byl součástí národa, stejně jako je člověk součástí rodiny. Byl jsem vždy kritičtější než jiní, se všemi členy rodiny jsem nebyl vždy v nejpřátelštějších vztazích a zcela jistě jsem nebyl ochoten postavit na ní celý svůj život a volat „rodina nade vše"; přesto jsem k ní ale patřil a nikdy jsem svou příslušnost k ní vážně nepopíral. Vzdát se této příslušnosti, otočit se k ní zády, naučit se vnímat vlast jako nepřátelskou zemi nebyla v žádném případě maličkost.
Německo „miluju" stejně málo jako „miluju" sám sebe. Pokud miluju nějakou zemi, tak je to Francie, ale mohl bych milovat i kteroukoliv jinou zemi spíše než svou vlastní - i bez nacistů. Vlastní země má však zcela jinou roli než roli země milované, a tahle role je nezastupitelná. Je to - vlastní země. Když ji člověk ztratí, jako by ztratil i oprávnění milovat nějakou jinou. Ztratí veškeré předpoklady k nádherné hře národní pohostinnosti - vyměnit si načas bydliště, vzájemně se zvát, učit se jeden od druhého, blýskat se jeden před druhým tím dobrým. Člověk je najednou prostě sans-patrie, člověk bez stínu, bez zázemí, v nejlepším případě je někde trpěn - anebo, dá-li dobrovolně či nedobrovolně přednost vnitřní emigraci před fyzickou, ztratí vlast úplně, je vyhnancem ve vlastní zemi.
Podstoupit dobrovolně tuto operaci vnitřního odloučení se od vlastní země je činem starozákonně radikálním: „Když ti vadí oko tvé - vyrvi je!" Mnozí, kteří byli operaci tak blízko jako já, ji nakonec nepodstoupili, a od té doby jsou duševně a duchovně nemohoucí, zděšeni zločiny, které se páchají jejich jménem, neschopni se od zodpovědnosti za ně otevřeně distancovat, chyceni v síti zdánlivě neřešitelných konfliktů: Což není třeba své zemi přinášet oběti - obětovat i úsudek, morálku, lidskou důstojnost a svědomí? Nedokazuje snad to, co oni nazývají „nevídaným vzestupem Německa", že se oběti vyplatí a stojí za to? Nevidí, že jak národu, tak jednotlivci neprospěje, když získá celý svět, ale přitom utrpí újmu na duši; a rovněž nevidí, že svému patriotismu (či tomu, co za něj považují) neobětují jen sebe, nýbrž i svou zemi.
Protože Německo - a to byl pro mě důvod, proč bylo rozloučení nakonec takřka nevyhnutelné - už nebylo Německem. Zničili ho sami němečtí nacionalisti. Časem bylo naprosto zřejmé, že otázka, zda se člověk musí odloučit od vlastní země, aby zachoval věrnost sám sobě, představuje pouze svrchní slupku konfliktu. Skutečným konfliktem, ukrytým pod nesčetnými obehranými frázemi a banálními řečmi, byl konflikt mezi nacionalismem a věrností k vlastní zemi.
Německo, které bylo pro mne a pro ty, co smýšleli stejně, „naší zemí", nebylo jen jakýmsi místem na mapě Evropy. Byl to útvar s určitými charakteristickými rysy: patřila k němu humanita, otevřenost ve všech směrech, hloubavá důkladnost myšlení, věčná nespokojenost se světem a sebou samým, odvaha hledat stále znovu a nalezené zavrhovat, sebekritika, láska k pravdě, objektivita, náročnost, bezvýhradnost, mnohotvárnost, určitá těžkopádnost, ale také chuť k co nejvolnější improvizaci, pomalost a vážnost, ale zároveň hravá košatost tvorby, vyvíjení stále nových forem opět odvolávaných jako neplatné pokusy. Respekt ke všemu svébytnému a jedinečnému, dobrota, velkorysost, sentimentalita, muzikálnost a především veliká volnost - cosi vznášejícího se, neomezeného, nekonečného, nikdy definitivního, nikdy rezignujícího. Potají jsme byli hrdí na to, že naše země je zemí duchovně neomezených možností. Ale především byla zemí, s níž jsme byli spojeni, v níž jsme se cítili doma.
Toto Německo nakonec zničili a zadupali do země němečtí nacionalisti, a konečně je jasné, kdo je jeho smrtelným nepřítelem: německý nacionalismus a „německá říše". Kdo chce zůstat Německu věrný a nadále k němu patřit, musí najít odvahu k tomuto poznání - včetně důsledků, které z toho vyplývají.
Nacionalismus jako národní sebevzhlížení a sebezbožnění je bezesporu všude nebezpečná duševní choroba, která dokáže národní rysy znetvořit a zohyzdit, stejně jako ješitnost a egoismus znetvořují a zohyzďují povahové rysy jednotlivce. Nikde však není tato choroba tak zhoubná a rozkladná jako právě v Německu, a to proto, že bytostným rysem „Německa" je právě šíře obzorů, otevřenost, všestrannost a v jistém smyslu obětavost. U jiných národů je nacionalismus, jsou-li jím napadeny, jen nevýznamným jevem, ostatní kvality zůstávají zachovány. V Německu však, což se děje právě teď, nacionalismus zabíjí základní hodnoty národní povahy. Tím se vysvětluje, proč se Němci - ve zdravém stavu bezesporu jemný, citlivý a velmi humánní národ - v okamžiku, kdy propadnou nemoci nacionalismu, stanou naprosto nelidskými a jednají s tak bestiální ohavností, jíž není žádný jiný národ schopen. Němci, právě jen Němci, ztrácejí v důsledku nacionalismu všechno, svou lidskou podstatu, svou existenci, sami sebe. Tato nemoc, která u jiných národů negativně ovlivní jen vnější postoj, Němcům požírá duši. Nacionalistický Francouz může za určitých okolností zůstat pořád ještě typickým (a jinak velmi milým) Francouzem. Němec, který propadne nacionalismu, už není Němcem, není už skoro ani člověkem. A vytváří německou, možná dokonce velkoněmeckou nebo staroněmeckou říši - a ničí Německo.
Nelze si to ovšem představovat tak, jako by Německo a jeho kultura roku 1932 vzkvétaly a nacisti z něj jedním rázem udělali hromádku trosek. Historie autodestrukce Německa chorobným nacionalismem má hluboké kořeny a stálo by za to ji napsat. Paradoxní je, že každé dějství této sebedestrukce bylo spojeno s nějakou vítěznou válkou, vnějším triumfem. Před sto padesáti lety zažilo „Německo" obrovský vzestup; „osvobozenecké války" v letech 1813-1815 přinesly první velký propad, války v letech 1864-1870 druhý. Nietzsche jako první prorocky rozpoznal, že tehdy německá kultura prohrála válku s německou „říší". Právě tehdy Německo nadlouho ztratilo šanci nalézt svou politickou formu - vězelo už v prusko-německé Bismarckově říši jako ve svěrací kazajce. Od té doby už nemělo ani politické zastoupení (leda v katolických oblastech). Nacionalistická pravice ho nenáviděla, marxistická levice ignorovala. Ale přesto pořád žilo, tiše a urputně - až do roku 1933. Ještě existovalo v tisících domů, rodin, v soukromých kroužcích, v některých redakcích, divadlech, koncertních síních, nakladatelstvích, v různých sférách veřejného života od kostelů po kabarety. Teprve nacisti jako radikální a schopní organizátoři, těmi tedy jsou, ho všude vyčenichali a vykouřili. Prvním zabraným územím nebylo Rakousko a Československo, nýbrž Německo. Obsadili ho a rozdupali pod heslem „Německo", což je jen jeden z jejich notoricky známých triků - a přirozeně i součást samotného díla zkázy.
Němci, který se cítil svázán s tímto Německem - a ne s útvarem, který se zrovna rozpínal na konkrétním zeměpisném prostoru - nezbylo zase nic jiného než se rozloučit, jakkoli se loučení, za které se platí ztrátou země, zdálo děsivé. Právě šíře obzoru a všestranná otevřenost, která je vlastní původní německé mentalitě, mu snad tuto ztrátu usnadňovala víc než jiným. Sebevzdálenější cizina, jak člověk stále neodbytněji pociťoval, bude spíš domovem než „Říše" Adolfa Hitlera. A třeba bude dokonce možné - uvažoval v koutku duše s tichou nadějí - někde stvořit kousek Německa."

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

24.3.

Výmarská republika, krize, vzestup Adolfa Hitlera a jeho úspěch v Německu

Na pozadí dobových deníkových záznamů a vzpomínek Golo Mann v hutné zkratce analyzjuje základní parametry poli...
18.5.

Stefan Zweig - Incipit Hitler

V textu najdete ukázku z vynikající knihy rakouského spisovatele Stefana Zweiga Svět včerejška. Autor v textu ...
15.11.

Proměna Německa v důsledku 1. světové války pohledem Golo Manna

Zamyšlení historika a spisovatele, syna slavného německého spisovatele Thomase Manna, nad důsledky první světo...
15.11.

Politická nestabilita mladé německé republiky v roce 1918 slovy Golo Manna

Historik a spisovatel Golo Mann analyzuje německou politickou scénu po prohrané válce a pádu císařství, nestab...
15.11.

Golo Mann o krizi a zániku Výmarské republiky

Precizní analýza příčin vzestupu nacistické strany, Hitlerova narůstajícího politického úspěchu u voličů, kriz...
15.11.

Hitlerova zahraniční politika v interpretaci Golo Manna

Analýza Hitlerova světového názoru, jím prosazovaných idejích velkoněmeckého nacionalismu ve vztahu k praktick...
15.11.

Golo Mann se zamýšlí nad německým odporem proti Hitlerovi v září 1938

Německý historik Golo Mann se zamýšlí nad příčinami rostoucího odporu vůči Adolfu Hitlerovi na podzim roku 193...
17.7.

Marcel Reich-Ranicki - Miliony lidí odvracely oči...

Věřila dospívající mládež v nacistickém Německu oficiální propagandě, byla přesvědčena o tom, že Židé jsou opr...
15.7.

Elias Canetti - Štvoucí masy

Přečtěte si brilantní analýzu Eliase Canettiho, který věnoval zkoumání masy, jejího zrodu, chování či podobám,...
15.7.

Elias Canetti - Inflace a masa

Přečtěte si úvahu Eliase Canettiho, který se zamýšlí nad fenoménem inflace a jejími dopady na lidské společens...
15.7.

Elias Canetti - Očekávání rozkazu

Přečtete si Canettiho zamyšlení nad zákazy, nařízeními a rozkazy v armádě a jejich vlivem na osobnost vojáka. ...
30.6.

Peripetie soužití Čechů a Němců v českých zemích - první Československá republika

Prezentace sleduje změny v postojích německého obyvatelstva českých zemí k meziválečnému Československu od odm...
14.6.

Pocítit dějiny na vlastní kůži, vzduch rapidně houstne - Německo v roce 1930

Polodiktatura ve jménu demokracie, vytvořená na obranu před pravou diktaturou - zastrašování vlastních přívrže...
14.6.

Hitler - fascinace monstrem

Bezuzdná drzost, s níž nepříjemný prťavý apoštol štváčů pozvolna vyrůstal v démona, i nechápavost jeho krotite...
14.6.

Sjednocený, ke všemu ochotný národ

Hákový kříž nebyl do německých mas vyražen jako do vzpírající se, zato však tvarovatelné, pevné substance, nýb...
Více souvisejících...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

Aktualizováno: 28.9.2023 15:16 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

V pátek 22. září 2023 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni iPhony, knižními, finančními odměnami a jejich tutoři ročním bezplatným předplatným časopisů D...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT