Muzeum okupace Lotyšska vzniklo roku 2006 a vystavuje sbírky dokumentů, fotografií, písemných a ústních pramenů a artefaktů, které dokumentují okupaci Lotyšska od roku 1940 až do roku 1991.

Přírůstky do sbírek pocházejí nejčastěji z darů jednotlivců a organizací. Pracovníci muzea také natáčejí videa, na nichž vzpomínají na neblahé události 20. století očití svědkové. Sbírky jsou k dispozici jak odborné, tak laické veřejnosti. 

Okupace Lotyšska 
Když v Evropě vypukla 1. září 1939 válka, Lotyšsko vyhlásilo neutralitu. Dostalo se však do sovětských "sfér vlivu", dohodnutých v tajné smlouvě Ribbentropp-Molotov. Sovětský svaz donutil Lotyšsko a ostatní pobaltské státy, aby podepsaly smlouvy vzájemné pomoci v říjnu 1939. Obsahovaly rozmístění sovětských vojsk podél Baltského moře. Tvrzením, že Lotyšsko porušuje smlouvu začal stupňovat Sovětský svaz v červnu 1940 tlak na vládu v Rize. Ve stejné době Německo slavilo vítězství ve Francii. Za měsíc a půl se Litva, Lotyšsko a Estonsko staly republikami Sovětského svazu. Mnohé západní země nikdy neuznaly toto připojení, a pobaltské státy tak nadále existovaly de iure podle mezinárodního práva. 

Následujících padesát let bylo Lotyšsko pod vládou dvou cizí totalitních režimů usilujících o zničení lotyšské nezávislosti. Zastrašovaly Lotyše vojenskou přítomností a masivní činností tajné policie. Během první sovětské okupace došlo k masovému zatýkání, deportacím, věznění a popravám. Postihla tak jedno procento lotyšské populace: 20-25,000 lidí. 

Němečtí nacisté, kteří obsadili zemi koncem června - začátkem července 1941 byli často vítáni jako osvoboditelé, ale jejich okupační opatření nebyla o nic méně brutální. Nezávislost nebyla obnovena. 70 000 lotyšských Židů bylo zavražděno během prvních šesti měsíců nacistické okupace. Řada Lotyšů byla poslána do Německa na nucené práce. Nemálo Lotyšů skončilo v koncentračních táborech, muži byli odvedeni do "dobrovolných" vojenských jednotek. Když se fronta vrátila v roce 1944, bylo mnoho mužů odvedeno do Rudé armády. 200 000 Lotyšů bylo nuceno bojovat na obou stranách. 150 000 Lotyšů bylo evakuováno do Německa. 120 000 uprchlíků zůstalo na Západě. 

Rudá armáda, která osvobozovala Lotyšsko jako jednu ze svých svazových republik se však chovala jako by byla na nepřátelském území. S Lotyši se zacházelo jako s fašistickými kolaboranty. Muži byli posláni do "filtračních táborů", zatýkání bylo na denním pořádku. "Válka po válce", jak nazývali svůj boj protisovětští partyzáni "lesní bratři", trvala až do roku 1956. Obrovská deportace v roce 1949 postihla přes 44 000 lidí (cca 3% z poválečné populace), hlavně lotyšské zemědělské rodiny, což zničilo lotyšské zemědělství. Prázdné domy byly určeny pro přistěhovalce z jiných částí Sovětského svazu. Politika sovětské kolonizace byla založena na industrializaci a dovozu pracovních sil pod kontrolou komunistické strany. Do roku 1989 měl podíl Lotyšů klesnou téměř o 50%. Ruský jazyk se stal komunikačním prostředkem v mnoha veřejných oblastech života: vláda, obchod, průmysl.