Moderní-Dějiny.cz

Jan Zábrana – volby roku 1948

Publikováno: 18.5.2014, Aktualizováno: 19.5.2014 08:33

V textu přinášíme ukázku z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, které vyšly knižně v souboru Celý život. Autor se v ní věnuje prvním nedemokratickým volbám do Národního shromáždění roku 1948. Volby doprovázela atmosféra silného politického tlaku.

Jan Zábrana – volby roku 1948

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Jednotná kandidátka Národní fronty zaručovala komunistům 70 % všech mandátů. Zábrana se v ukázce věnuje také fenoménu bílých lístků, které lidé vhazovali do volební urny na znamení nesouhlasu.

20. května 1948
I dnešek jsem strávil doma. Za deset dní jsou volby a bije se na rádoby zvučný agitační buben, který však pozbyl půva¬bu. Hlavním nepřítelem, proti kterému se dnes naoko jde, je bílý lístek. Volič bude mít (při předpokladu tajných voleb) možnost volit buď jednotnou kandidátku, nebo bílý lístek, nevzdá-li se volby vůbec. Chápu a vykládám si celou agitační akci proti bílým lístkům takto:
1)    volby by byly nesmírně mrtvé a nepoutavé, kdyby nebyl nepří¬tel, proti němuž je třeba burcovat, kterého je třeba porazit. Tento možný nepřítel je ve skutečnosti dnešní „demokracií“ vyloučen. Pro¬to se útočí na uměle vyrobeného a postaveného nepřítele –bílý lístek.
2)    i když už bílé lístky byly zavedeny, je jisto, že by soudruhy velice mrzelo, kdyby jich v urnách nacházeli moc.
A ještě mě napadá o tomto tématu jedna věc: vždyť přece před dvěma léty v šestačtyřicátém roce to byli komunisté, kteří bílý lístek prosadili – a byli to národní socialisté, kteří se postavili proti a li¬dovci s nimi. Tehdy byl bílý lístek nepřímo v komunistických službách, Počítali totiž takto: je určitá vrstva lidí (bývalých národních demokratů, živnostníků, agrárníků), kteří nebudou komunisty volit v žádném případě. Tito lidé nesouhlasí však s národními socialisty ani s lidovci. Budou je však volit, poněvadž jsou jim milejší než komunisté. Ale budou-li mít možnost nevolit ani jednu stranu, dají tomu přednost. Tak vlastně chtěli komunisté připravit socialisty a lidovce o hlasy. Pak to zkrachovalo. Napadá mě: což si nebudou lidé, kteří šli před dvěma léty k volbám, pamatovat, že bílý lístek, tehdy spojenec komunistů, je dnes jejich nepřítelem? Konečně: neudělají-li volby veřejné, zfalšují výsledky. Kopáč prý řekl ha schůzi v Pavlově: „Nesmí tu být více než dva bílé lístky!“, ač byl informován, že se jich čeká asi dvacet. Ivan Blatný to tehdy řekl ve svém projevu z Londýna: „Není demokratický stát, ve kterém se ví, jak volby předem dopadnou.“ Ale dnešní politikové (Fierlinger atd.) už dnes říkají, že volby potvrdí vítězstvím jednotných kandidátek jednotu lidu.
Navečer jsem byl na náměstí (vlastně jenom v přilehlé ulici), kde byla volební schůze. Pršelo jen lilo (jediný liják za tak dlouhý čas a právě v tak vhodnou chvíli). Bolí jenom, když člověk slyší krysy, jako je redaktor Š., bývalý národní socialista, který dnes kandiduje. Je starší, rozumný člověk, jistě ví, co dělá. Přeji mu, aby se z toho jednou snadno odpovídal.

30. května 1948
Den voleb. Prvních nedemokratických voleb v ČSR. K ránu byla příšerná bouře. Vzbudil jsem se asi o půl páté, pokoj a krajina byly ozářeny blesky, hřmělo, až se vše otřásalo, bouře byla přímo nad městem. Blesk i hromobití současně. Asi 3/4 hodiny to trvalo, nebylo možno spát. Nepamatuji na takovou noční bouři. Myslel jsem si: „Hřmi, Perune, na můj svátek...“
Kolem desáté jsem šel pro noviny a s klukama jsem se zdržel do jedenáctí. Stále pršelo. Na ulicích bylo málo lidí, trousili se odděleně do volebních místností. Prohlíželi jsme letošní oktavánské tablo ve Slavii za výlohou. Má formu divadelního oznámení.
V poledne se u nás stavil X., který se vrátil od volby a ukazoval nám kandidátku Národní fronty. Dal prázdnou obálku, za plentu šel. V jeho skupině prý to bylo možno. Ale bílý lístek odhodil, aby se na něm nikdo nemohl hojit. Šel brzo, poněvadž má daleko domů. Odpoledne jsem v pokoji srovnával překlady z Villona (Fischerovy a Eisnerovy) a slyšel jsem, jak někdo pod okny říká: Bystrá 25 bílých. Než jsem vyhlédl, už tam nikdo nebyl. Věřit jsem tomu ovšem nechtěl. Pustili jsme rádio. Hlásili, jak se dalo čekat, malé obce, kde již hotové volby byly stoprocentní. Navečer o půl osmé k nám přišel X., a ten už měl z náměstí přečteny výsledky. Jenom tyto si pamatoval: Humpolec 103 bílé, 140 prázdných. Senožaty 127 bílých, 20 prázdných, Kaliště 86 bílých, tj.: skoro 40 %! Bystrá skutečně 25 bílých. Jiřice 70 bílých. Jenom asi 5 obcí volilo vlastenecky 100 % pro NF. (Čísla nejsou přesná.) Kopáč prý už na náměstí řekl, že Senožaty tedy školu mít nebudou, když se takhle zachovaly. Večer jsem šel do biografu s kluky. Chtěl jsem si to prohlédnout (bylo to před sekretariátem KSČ), ale bylo tam mnoho lidí. Zítra si to opíšu. Nálada nebyla žádná zvláštní. Ovšem před tabulí pár pochopů na náměstí vytrubovalo, kde volili „dobře“ a kde jsou „křupani“. Když jsem se po blbém biografu vrátil domů, poslouchal jsem jednotlivé výsledky. Mnohde odvážní lidé byli. Dobře to ukázaly okresy: přibližně Chrudim ze 40 000 voličů 10 000 bílých, Polička podobně. Taktika ohlašování voleb je nanejvýše komunistická: nehlásí se, kolik bylo všech voličů, takže hlášení vypadá takto: z tolika odevzdaných hlasů pro Národní frontu tolik, bílých tolik. Tím jest aspoň pro první chvíli, kolik bylo prázdných obálek.
A zpět do Humpolce: Londýn prý dnes bohužel srovnával dr. Beneše s Háchou, který také neodmítl podepsat. To je už hrozné, ale pravda to není: Hácha Němce doporučoval a to dr. Beneš nedělá. Podle mého názoru jsou dvě možnosti: buď toto urychlí Benešovu abdikaci, nebo (a to je možné při jeho tvrdošíjností) jej to víc zatvrdí. Myslím, že Beneš neřekl poslední slovo. Celý svůj život zasvětil práci pro mír, vydobyl si u národa oblibu a teď by se měl chovat tak, aby byl jednou v opovržení? Rozhodně ne. On vidí dále než všichni ostatní.
Večer tu byl Y. s paní. Dali oba bílé lístky. Nadávali, že většina lidí je plna strachu a že to bylo docela dobře možné. Říkali, že naši lidé jsou takoví, že se hrbí, nedovedou říci ne, i když nesouhlasí. Já osobně myslím, že je to ohromná charakterová vada celého národa. My jsme tři sta let hrbili záda a to zanechalo v národní povaze následky. Nejsme tak hrdí, volní, svobodní jako Angličané. To, co třeba zde v Humpolci vidím, to je typické buržoazní měšťáctví. Každý kouká jen na svůj výdělek, peřinu a břicho. Režim se volí takový, jaký je. A to neříkám z nějakého rozhořčení. Už jsem o tom dlouho přemýšlel. A výsledek voleb, i když se o to všechno zajímám, je, že mě nemůže rozházet. U nás v národní povaze z té doby poroby zbyly i jiné znaky: okrádat stát, ve kterém se vidí nepřítel, sobectví, vlastenčení až do vlastní kapsy a vlastního pohodlí. Když se např. řekne v Anglii: je málo proudu, šetří všichni, i když i tam jsou pouzí lidé, výzva se však pochopí. U nás každý svítí dál: ať šetří ten druhý! A výsledek je mizivý. Tohle už tuším věděl Masaryk. Ale jsou stateční lidé. Luboš Strádalů, z oktávy vložil veřejně bílý lístek do osudí, dokonce prý před zraky Vávrovými. Tedy se šéf dočkal, že nikdo nepůjde za plentu. To je odvaha. A Luboš dělá za týden maturitu. Asi ho nechají prasknout. Zato mnozí vlastenci, kteří měli antikomunismu plná ústa, volili veřejně: P., T. z Luk atd. To jsou ti bezcharakterní, ta špína národa. Ti lidé jednou, až se režim zvrátí, budou chtít fabriky zpět. Nedostanou je zpět nikdy, ale toto bude alespoň příležitost jim říci: co jste. A je to zase třeba se jednou odměnit těm senožatským, kališťským, bysterským atd., kteří teď budou za to trpět. Ti dnes dokázali, že přesto, že jsou sedláci, jsou charakternější než mnohé intelektuálské vrstvy. A to se budu teprve zítra dovídat. Celkem se ukázalo, že stateční lidé jsou. Souhrn: byly to nedemokratické volby za nejhorších podmínek: 1) kdo šel za plentu, vydával se nařčení z reakcionářství, takže se odvážili pouze odvážnější. 2) za plentou byli pozorováni 3) byli pozorováni, co odhazují do koše 4) komunisté nehlásí, kolik bylo prázdných obálek 5) ve volebních komisích jejich lidé, takže výsledky mohou být ledasjaké. Volby nebyly tajné, ad 1) mnoho lidí i většina nesouhlasících nemohla se projevit. V Cejově prý 12 bílých. Bašta zklamala. To se tam volilo s „pozorovatelem“ za plentou. V Krasoňově pro špatné počasí volil jeden člen rodiny za všechny. V Humpolci a všude jinde se „pomáhalo“ starým lidem. A za těchto hrůzných podmínek se našlo přece pár lidí, kteří doslova propašovali lístky za riskování všeho v policejním státě. 50 000! lidí je za hranicemi, spousta ztratila volební právo… Rádio v noci hlásí už slušné sumy bílých lístků. Ale okres Slaný volil „vlastenecky“ celý 100 % pro Národní frontu! Šel jsem spát v jednu hodinu s půlnoci.

31. května 1948
Ráno hlásili předběžný celkový výsledek voleb. Je to snad 770 000 bílých lístků. NF dostala asi 89 %. To si zítra najdu v novinách a budu to mít přesně do deníku. Bohužel se mi dnes nechtělo a nestihl jsem si opsat celý humpolecký okres na náměstí pro deník a pro lepší časy. Bude-li to tam, tedy zítra. Ve škole to proběhlo klidně, jenom všude slyšíš, jak nedemokratické volby to byly. Čermák (byl členem volební komise, kde bylo v Humpolci nejvíc bílých) byl příšerně naštván, zničehonic se na mne rozkřikl při ruštině. Nenechal jsem si nic líbit a klidně mu řekl své, že nemá proč mi nadávat, pak už úplně řval. Ani jsem to doma neřekl. Vávra vykládal zkušenosti člena volební komise: „Jedna manifestační volba bílým lístkem, jeden omylem vhozený bílý lístek (ten mladík prý slzel), ač my si myslíme (byl to mladý Neubauer), že byl chytrý.“ Řekl, že nevolilo jen mizivé procento. Že to byly volby demokratické atd. Měl jsem mu chuť říci, že první republika, kde byla demokracie „nedokonalá“, vylučovala z volebního práva zloděje, vrahy, alkoholiky, ale dnes, kdy je dokonalá lidová demokracie, se vylučují z volebního práva lidé, kteří nic nespáchali, neudělali nic policejně trestného, jen to, že byli členy národně socialistické a lidové strany a že své přesvědčení veřejně hlásali. A kdyby, byl jsem ochoten mu uvést tátu a mámu. Ale potom jsem si řekl, že to nemá cenu. Jsem asi taky takový hrdina. Mluvil jsem dnes s lidmi, kteří říkali: „Pane, na některých okresech je těch bílých lístků, no víte, ale já musel volit kandidátku, nedalo se nic dělat.“ Typická měšťácká povaha. Někdo jiný, ale já ne. Navečer jsem byl u Palánů dát si spravit botky. Mají rozkošného dvouměsíčního kluka. Jak je život klidný, takovému děcku letí všechny naše boje, obavy, bolesti jako jarní větřík kolem hlavy. Do jakých časů se narodil. Bude jeho život aspoň ve své části pokojnější než náš? Večer v čs. rozhlase intrády a znělky, mimo jiné Sukův V nový život, který nám zposvátněl za války londýnským vysíláním. Ano, jdeme v nový život. Je tisíce podrobností, zajímavostí na každém kroku v těchto dnech. To nejde zaznamenávat. Proseděl bych u deníku život. Večer Londýn. Podle hlášení pozorovatelů: smíšenina tajných a veřejných voleb. Překvapuje, co lidí se smířilo s režimem. Je možné, že to bylo zaviněno veřejností voleb. Opozice tu je a cítíme se nuceni vyslovit hlubokou úctu těm, kdo se odvážili protestovat. Naznačili, jaký by byl býval osud komunistů, nebýt únorové revoluce. Můj názor: ano, věděl jsem, že nepochopíte malost mnoha lidí, protože nás neznáte. Tito lidé proti svému přesvědčení z prospěchářství volili komunisty. Ale to si píšu jenom do deníku, styděl bych se vám to říci do očí, protože jsem Čech. Nemohu však a nechci generalizovat a soudit. Dověděl jsem se trpkou novinu: Kubista je prý od února v Bříštích vedoucím ČSM. To je skličující. Zeptám se ho na to zítra.
Jsem v sobě lhostejný, i když citlivě absorbuji a vnímám okolí. Chtěl bych říci mnoha lidem: „Nic jste nezachránili svou veřejnou volbou, ale čest jste ztratili. Jednou se budete stydět!“
Ale oni by řekli: „Pánům v Anglii se to hezky říká, ale já je tady nevolit, tak mi vzali kšeft, fabriku, atd.“ A já bych si asi pomyslel, že pánům v Anglii se to plným právem hezky říká, poněvadž nešli ve čtyřicátém roce prosit Hitlera a upevňovat jeho moc, když německé letectvo bořilo jejich kšefty, fabriky atd.
Ale neřekl bych nic, poněvadž by mi bylo hořko.

ZÁBRANA, Jan. Celý život: výbor z deníků 1948/1984. Vyd. 3. Praha: Torst, 2001, s. 17-29. ISBN 80-721-5154-1.

Životopis Jana Zábrany najdete na webovém Slovníku české literatury po roce 1945

Odkaz na biografickou webovou stránku věnovanou Janu Zábranovi

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

25.2.

Československo po únoru 1948

Výuková prezentace dokumentuje proměnu Československa po únoru 1948 v totalitní stát. Text doplněný řadou dobo...
25.2.

Únor 1948 a jeho důsledky na stránkách normalizační učebnice dějepisu

Zajímá vás, co se učili žáci základních škol za normalizace o únorových událostech roku 1948 a jejich důsledcí...
23.2.

Únorovými událostmi roku 1948 den po dni

Rozsáhlá výuková a ilustrativní prezentace mapující dramatický průběh únorové vládní krize, její příčiny a vyú...
21.8.

Reflexe událostí let 1967 a 1968 v denících Jana Zábrany

V textu přinášíme ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, v nichž...
11.8.

Jan Zábrana - vzpomínky na matku a otce

Přinášíme ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany. Vzpomíná na své...
4.8.

Jan Zábrana o roli spisovatelů, literatury a umění v socialistickém státě

V ukázkách najdete texty z deníkových záznamů Jana Zábrany. Zamýšlí se nad rolí spisovatele ve společnosti, re...
17.7.

Jan Zábrana o bezútěšné realitě socialistického Československa

Přinášíme vybrané ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, va kter...
4.7.

Charta a atmosféra normalizace v denících Jana Zábrany

V textu přinášíme vybrané ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany,...
17.5.

Jan Zábrana - reflexe událostí 50. let 20. století v Československu

Text shrnuje ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany. Autor líčí s...
10.5.

Jan Zábrana – shrnutí voleb v roce 1946

V tomto textu najdete ukázku z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany. Aut...
2.2.

Fotografie z celostátního sjezdu závodních rad 22. února 1948 v Praze

Digitální kopie fotografií z pamětní publikace vydané Ústřední propagační komisí Ústřední rady odborů roku 194...
5.12.

Únorová vládní krize ve fotografiích z oslavné publikace (1949)

Kvalitní digitální kopie stránek oslavné publikace "Vítězný únor ve fotografii", vydané k prvnímu výročí komun...
5.12.

Den komunistického vítězství, 25. únor 1948, v oslavné publikaci (1949)

Prohlédněte si digitální kopie fotografií zachycujících stěžejní události tzv. "Vítězného února", napjatou atm...
5.12.

Důsledky a dozvuky února 1948 ve fotografiích z oslavné publikace (1949)

Kvalitní digitální kopie fotografií oslavné publikace "Vítězný únor ve fotografii", vydané k prvnímu výročí ko...
5.12.

Jak to bylo v únoru - reportáž z roku 1949

Kvalitní digitální kopie vybraných textů a fotografií z "reportáže o osmi dnech vítězného února", kterou vydal...
Více souvisejících...

_Prameny

Kindertransporty: kolektivní zachránce

Aktualizováno: 3.11.2019 20:24 | Rubrika: Počátek století a první světová válka
Kindertransporty: kolektivní zachránce

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na historii tzv. Kindertransportů (německy "transporty dětí"), programem pomoci dětským uprchlíkům před nacismem, který zac...

_Metodika

Vznik Československa

Aktualizováno: 30.10.2019 11:10 | Rubrika: Počátek století a první světová válka
Vznik Československa

Stručná výkladová prezentace pojednává o krystalizaci boje za samostatné Československo. Je založena na studii Rozpad rakousko-uherské monarchie a nové politické uspořádání středoevropského prostoru, jejímž autorem je doc. PhDr. J...

_Aktuality

Výstava Paměť umělců Ostravy v Husově sadu

Aktualizováno: 5.12.2019 15:51 | Rubrika: Aktuality
Výstava Paměť umělců Ostravy v Husově sadu

Příběhy vybraných uměleckých osobností přináší aktuální výstava v ostravském Husově sadu nazvaná Paměť umělců města Ostravy. Připravila ji nezisková společnost Post Bellum, která natáčí, archivuje a na webu Paměť národa zveřejňuje...

_Dějiny v médiích

Festival svobody Na školách

Aktualizováno: 30.11.2019 18:58 | Rubrika: Česko
Festival svobody Na školách

Projekt několika neziskových organizací působících na poli vzdělávání, které na jednom místě středním školám nabízejí soubor aktivit a materiálů připomínajících 30. výročí sametové revoluce. Tento soubor má studentům představit ne...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT