Vysílá Český rozhlas 3-Vltava, 9.12. a 16.12. od 21.45hod

Úkaz vidělo devatenáct svědků, kteří svoji výpověď potvrdili později i před státními orgány. Místní kněz, Josef Toufar pohyb neviděl a dozvěděl se o něm až druhý den. Tímto podivuhodným okamžikem začíná nejen celý „Číhošťský zázrak“, jak je dnes celá událost nazývaná, ale také mučednické martyrium  nevinného venkovského kněze, jedné z prvních obětí komunistického režimu.

Z Číhoště se tehdy, na přelomu roku, začalo stávat poutní místo. Zájezdy, zvědavci a čumilové nepřestávali přijíždět a okukovat, několik fotografů záhadně zkroucený křížek nasnímalo, člen SNB místo ohledal, kněz Toufar je  zájmem veřejnosti zaskočený a k výkladu pohybu zdrženlivý, přičemž zdůrazňuje: „Nemusíme se strachovat, že na naši farnost má přijít nějaké neštěstí. Hlavně, aby si každý dal do pořádku své srdce a duši a pak se nemusí báti ani zlého.“ Jenže po pár týdnech přešlapování státní aparát, vyprovokovaný soudruhy z blízkého okresního města Ledče nad Sázavou, rozjíždí rychle  a zbrkle drtící akci, na kterou kladou špičky aparátu (Gottwald, Čepička, Závodský) velký důraz  –  využít této příležitosti vypořádat se s nepřítelem číslo jedna -  katolickou  církví a ukázat křesťanské náboženství jako podvodné opium pokrokového lidstva a kněz měl být představen jako ubohý a zvrhlý inscenátor, který tím, že tahá za drátky a hýbe křížkem, tahá za nos i obec věřících. Připravuje se první velký monstrproces, Toufar je zatčen, s ním i někteří jeho spolupracovníci, jenže něco neklape – technikům od StB se v číhošťském kostele podvodný mechanismus nedaří sestrojit a kněz ve valdických kobkách odolává výslechům, při kterých ho estébáci nutí přiznat k hlavní účasti na „podvodu“. Nakonec po brutálních výsleších (vedených především tehdejším šestadvacetiletým vyšetřovatelem Ladislavem Máchou) a operaci umírá v pražské nemocnici a je pohřben pod jiným jménem a s chcíplým cirkusovým slonem v hromadné šachtě v Praze-Ďáblicích. Přestože byl celý příběh v roce 1968 i v devadesátých letech podrobně  popsán a viník odsouzen, nepodařilo se dodnes a zřejmě už nikdy nepodaří zodpovědět na otázku, co stálo za tajemným pohybem číhošťského křížku. Například básník Jan Zahradníček věřil v Boží úkaz, mukl a historik Václav Vaško v estébáckou inscenaci.

O dramatické životní cestě Josefa Toufara, jeho povaze, způsobu pastorace, duchovní tváři a celém pozadí číhošťského případu po šedesáti letech vypovídají ve dvoudílném rozhlasovém dokumentu Miloše Doležala tři desítky pamětníků a přímých účastníků celého příběhu, které byly „sbírány“ po deset let. Vzpomínky blízkých Toufarových přátel, spolupracovníků,  farníků i žáků, posledních žijících přímých svědků  pohybu křížku i Toufarova mučení ve Valdicích, zdravotní sestry asistující při operaci i strohá odpověď vyšetřovatele Máchy, a také  archivní a dosud nepublikované materiály tvoří hlavní zvukové plochy radiodokumentu, jehož název je citací z Toufarova osudového kázání: „Uprostřed stojí ten, kterého vy neznáte.“